Člověk - úvaha, 2013

Člověk

2013

Tělo člověka je schránka duše a ducha. Je to nástroj, kterým skrze jeho smysly poznáváme svět, ve kterém žijeme. Učíme se, a vyvíjíme se skrze duši, kterou vede boží duch, naše pravá podstata, boží jiskra v nás. Člověk má mysl, která je neutrální, kterou používá kladně anebo záporně. Jejími výtvory jsou myšlenky a emoce. Emoce nám sdělují, zda jednáme v souladu s Božím řádem, či nikoliv. Emoce jsou zhuštěné myšlenky. Myšlenky se projevují emocemi. Pokud dlouhodobě nejednáme v souladu s řádem, projeví se nemoc jako stav, který nás upozorňuje na tento nesoulad. Je na nás abychom jej napravili. Duše se v životě učí, rozvíjí, vyvíjí, projevuje své vlastnosti vedena duchem. Sbírá prožité zkušenosti a shromažďuje je. Rozhoduje se na jejich základě dál a vybírá si svou budoucí cestu. Existuje kauzalita, příčina a následek, neboli karma, která vrací člověku to, co vysílá, koná. Každý seje a sklízí, plody jeho činnosti však nemusí přijít okamžitě. Neboli Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. A na každého jednou dojde, tak či tak. Proto by měl člověk volit dobro a neubližování, to platí jak ve vztahu k druhým, tak k sobě.

Duch a duše jsou věčné nesmrtelné a nezničitelné. To co je pomíjivé, to je takzvanou iluzí. Tím my nejsme. Nejsme tělem, nejsme myšlenkami, ani emocemi. Máme ego, ani jím nejsme. Ego se ztotožňuje s tělem a výtvory mysli. Co tedy jsme? Víme, že jsme, že existujeme. Máme své já. Já je i ego, ale to není to naše pravé já. Naším pravým já je vědomí. Vědomí je nehmatatelné, a přesto víme, že existuje, neboť si jej uvědomujeme, a díky němu si uvědomujeme. Jsme si vědomi sama sebe. Funkcí vědomí je pozornost. Vědomí pozoruje. Vědomí je tvořivá síla, je jím prostoupen celý stvořený svět, je na jeho pozadí. Je plátnem, na kterém se odvíjí náš život, všechny formy a proměny, ono však samo je tímto nedotčené.

Všichni jsme jedno jediné Jedno. Jednota. Jsme jako vlnky na moři, se svou vlastní individualitou, zdánlivě od všeho oddělenou. A přece každá jednotlivá vlnka, tvoří celé moře.

Vědomí ztotožněné s myslí a tělem, se nazývá ego, je to stav nevědomosti, o nás samých a o naší pravé podstatě, kterou jsme vždy. Jen si tuto Pravdu vědomě neuvědomujeme.

Brána k věčnosti je přítomnost, věčné teď, bdění v přítomném okamžiku.

Věřím, že nežijeme jednou, smrt je jen přechod, umírá tělo, duch, duše existuje stále. Na planetu Zemi se vracíme opakovaně, pro splnění našeho úkolu v životě, také kvůli našemu egu a jeho tužbám, také karmě, a splacení dluhu. Pro vývoj své duše.  Až člověk pochopí, že vše co mu svět nabízí je bezcenné, iluzorní,  a není trvalé, bude se chtít vrátit, tam odkud vyšel. Do svého pravého domova, k Bohu. Začne hledat. To pravé bohatství je v něm samém.

Peter Hudran