Úvaha o uznání, pravé hodnotě a Bohu, 2013

Úvaha o uznání, pravé hodnotě a Bohu

2013

Uznání druhých by mělo být ukazatelem, povzbuzením, nemělo by být vyžadováno a lpěno na něm, nemělo by být prvořadé. Cílem by nemělo být ocenění a uznání druhých, jako pravá hodnota určující kvality člověka. Člověk si má být vědom svých kvalit, které jsou jeho hodnotou.

Lidé se často ukazují před druhými jako chytřejší, krásnější, čistší, charakterově lepší, moudřejší, dokonalejší, ne vždy tomu tak je. Posilují své ego a svou samolibost a pýchu. Budují na tom svou sebe hodnotu.

V čem spočívá tedy hodnota člověka. Hodnota člověka samozřejmě nespočívá v oceňování druhými, ale v kvalitách jedince. Absolutní hodnota člověka je v jeho bytí, v jeho existenci „já jsem“. Své já má každý, já je společné všem. Absolutní hodnota je tedy v „já jsem“. A absolutní „já jsem“ je Bůh. Který je nejvyšší hodnotou projevující se v člověku a ve všem živém i neživém, zkrátka v jeho stvoření, jehož on je živým a oživujícím základem. Vědomím, existencí a blahem. Nejvyšší hodnotou v životě je Láska, Bůh je láska, ne však jenom láska, ale mnoho dalšího, jako je moudrost, mír radost, štěstí, ale láska je jeho nejvyšším principem. Bůh – moudře rozlišující láska je pravou hodnotou člověka.