Otazníky - úvaha, 2007

Otazníky

Peter Hudran, 31. 12. 2007, Opava

Promeškal jsem snad něco? Že teď nemůžu pochopit a tolik pochybuji? Má slepota a tolik otazníků.

Je vše hned poznat? Musím se krýt, chránit, nemám však žádnou masku jako jiní. Žáden šat, v kterém bych skryl svou nahotu.

Ptám se, co jsou ti druzí, jací jsou, kdo jsou a kdo jsem já, jak moc jsme si podobní, nebo jestli každý je úplně jiný.

Hledám odpovědi, pravdu o sobě a druhých.

Jak sebe vidím? Kde tak moc nevidím, proč nevidím jako druzí, proč nevidím, co vidí druzí. Vidí snad druzí, co vidím já?

Chci znát pravdu o sobě.

Jistotu nahradila pochybnost. Čím to, co za tím vězí, že jsem takový, jaký jsem?

Hledám pravdu, bojím se jí, zavírám oči, takhle pravdu nelze poznat. Překonej strach, bojím se rány. Cos neprožil a nepochopil, to pro tebe neexistuje. Každý má svůj svět.

Jdu hlouběji, přemýšlím víc, než je zdrávo, byl jsem dlouho sám jen se sebou, déle než je zdrávo.

Problémy přicházejí, chtějí být řešeny.

Podívej se co je dobrem v tobě, staň se jím, buď jím, buď sebou samým, těžké.

Problém člověka je v tom, že neví, nezná, žije v neznámu, ve tmě, nezná sebe, nezná Boha. Až se pozná, pozná Boha, až pozná Boha, pozná i sebe. Člověk chce znát sebe, chce vědět kdo je a kdo je jeho Bohem.

Poznání pravdy jej osvítí a vše mu bude jasné a samozřejmé.

Prožil jsem snad svět druhého? Bojím se snad něčeho pro mě neexistujícího? Neznám svět druhého, proč jen hledám svou pravdu o sobě u druhého, zná mě snad lépe než já sám? Tážu se na pravdu toho, kdo mou pravdu nemůže znát. Kdo má svou pravdu poznat? Kde ji hledat? Je má pravda také pravdou druhého? Kolik je pravd? Může pravda být pravdou vedle jiné jí odlišné, může obstát? Není snad jen jedna Pravda? Pravda o všem i o mě. Části jedné pravdy odhalují navzájem pravdu vyšší a jedinou.

Co mi může dát pravda? Poznání a jistotu o všem i o mě. Pravdu lze poznat jen pravdou. Z pravdy vychází poznání jí samé. Pravda vábí, aby byla poznána. Svou pravdu přetváříme v pravdu vyšší a všem společnou. V pravdě poznám, kdo jsem. Kdo tedy jsem? Teď jsem tím i tím, dobrem i zlem, jsem protikladem? Čím jsem víc? Jsem harmonií, disharmonií mezi nimi? Jsem snad tím vším? A kdo je nade mnou? Jsem součástí Boha? Součástí všeho? Jak toho nejnižšího, tak toho nejvyššího? Kde je však můj domov? Čím vskutku jsem?

Co existuje? To co jsem prožil? Jsem tedy vším, čím jsem prošel, procházím, teprve projdu? Minulostí, současností, budoucností. Minulost již neexistuje, budoucnost ještě nenastala, přítomnost existuje právě teď. Kdo je, ten kdo v ní existuje právě teď? Je to má existence, jsem to já. Hledám pevný bod v tom všem, jistotu. Hledám své já.

Kdo je ten, kdo je tím vším, co jest, nad tím vším, tím pevným bodem. Je to Bůh, jeho Já. Je to jeho bytí, které existuje ve světě, ve kterém není nic stálého.

Bylo tady toto nesmrtelné Boží Já dříve, než jsem byl Já? Před mým fyzickým zrodem svět byl, byl jsem však i já před tím než jsem se zrodil? A pokud kde jsem žil svou existenci? Mé Já pochází z Boha. Je mé Já, můj duch a má duše nesmrtelné, jako to Boží Já? A když ne, zaniknu, jako jsem vznikl? Zanikne vše, kým jsem byl z paměti světa? Kde jsem byl Já, když jsem neexistoval? Kde bude duše má, až zemřu? Poznám pravdu o Bohu a sobě po své smrti? Nejsme v tomto světě proto, abychom poznali pravdu sebe, Boha v těchto podmínkách? Tento svět je nejlepším prostředím pro náš růst, pro naši víru, lásku... Poznáním jejich protikladů se utíkáme k tomu pravému. Je to rovněž svět nejméně duchovnímu růstu přející, Bohu vzdálenému. Přesto Bůh tento svět nesmírně miluje. Nejtěžšími podmínkami, sám tento svět nás zkouší, jak obstojí naše ctnosti, naše víra v sebe a v Něj. Zkoušíme sami sebe, neboť svůj svět a svět společný vzájemně spoluvytváříme. A to vše jen proto, abychom došli tam, kam vědomě či nevědomě každý kráčíme svou cestou. Cesta začíná i končí v nás samých, v Bohu.

Co tedy opravdu existuje, ve světě, který je neustále přetvářen a vše zde má svou krátkou existenci. Svět je, byl, bude, existuje stále, vše se ale v něm mění, co je v něm tedy stálého, ten pevný bod. Věčné bytí světa Jeho, zove jméno Bůh. Bůh je světem, je i nad ním, je to ten bod, o který se vše opírá. Bůh není jenom statická věc, Bůh je také dynamický, živý, na ničem nezávislý a navždy svobodný, je odpoutaný od všeho, a také vždy se světem. Je plný paradoxů, je abstraktní i nanejvýš konkrétní, Má nekonečně mnoho podob a také je bez podoby. Je moudrým starcem, ale také malým dítětem, které miluje hru, ... Věčně trvá jeho bytí, ať o něm víme nebo ne. Prožívá s námi naše problémy, naši nevědomost, zlo, nesvobodu.

Bůh je existencí, bytím, životem ve všem, také ve mně. Co je tedy tím Bohem ve světě i ve mně? Co mají všichni bez rozdílu, co je vlastní všem, co je nám společné? Není to toto Já, není to věčné vědomí Já, vědomé či nevědomé Já, Já, které je nad vším, ničím nedotčené, ale také námi zdánlivě spoutané a účastnící se? Dar života, Boží jiskra v nás, kterou máme stále při sobě, kterou žijeme. Je tak blízko, je nejblíže, jsme to my. Je tak samozřejmé, že si jej už ani mnohdy neuvědomujeme. Kdo je nám nejblíže, nejsme to my sami sobě? Kdo nám může být nejvzdálenější, odcizený. Mohou to být druzí, ale ti v našem světě jen ukazují a představují to, kde jsme se sami sobě odcizili. Ztráta sama sebe, vlastního Já, jen zdánlivě, protože ono stále je, stejně jako Bůh. Jen si neuvědomujeme čím, nebo kým jsme, čím vždy jsme. Bůh je s námi, nikdo neví jak moc blízko je Bůh s námi. Myslíme: on tady není, nevidí mě, pochybujeme, jenže je s námi neustále a věčně, je tichým pozorovatelem, ale i účastník našeho života. Dal nám sebe, my jím jsme, touží po nás a my zas po něm ač nevíme. Toužíme sami po sobě, po své celistvosti, úplnosti, chceme být sami sebou, víme, kdo jsme? Chceme to zjistit, dřív či později. Bůh touží po sobě, chce poznat sama sebe ve svém stvoření. Neboť není pravda, že on jenom jest? Touží poznat sama sebe skrze nás. Jsme jeho obrazem. V nás se odráží jeho tvář. Bůh je Já a není ničím odlišné od našeho, neboť Já je, jediné stejně jako Pravda. Toto Já, tento náš Bůh je tou Pravdou o nás. Pravdu o sobě hledám v Bohu, v sobě. Království nebeské je ve vás, říká Kristus. Hledáme svou Pravdu, aniž víme, že hledáme Pravdu jedinou. Ta leží v SRDCI člověka.